Mangia, bevi e sii FELICE

Jez, pij a buď šťastný

Jak si holka z Moravy plní svůj italský sen

Tak je to tady. Píšu článek za účelem toho, vložit jej na blog. Na BLOG! Na můj blog!

Nemůžu tomu uvěřit. Jsem natěšená a taky trochu vyděšená, co si budem.

,,O čem budu vlastně pořád psát?“

Vždyť to nebude vlastně vůbec jednoduché. Co budu psát a kdo to bude číst? Umím být vážně tak zajímavá? Už nějakou dobu sním o tom, mít svůj vlastní blog a psát a sdílet se a žít si na volnější noze. Ten sociální svět mě hrozně láká.

Ale už teď si začínám uvědomovat, že to je pořád práce. A pořádná práce. Kreativní. Člověk má hlavu pernamentně v provozu. Cítí povinnost, zapojit mozkové buňky a duši a odevzdat sebe i cenné informace.

Že to asi nebude až táák jednoduché, vybudovat si cestičku mezi social. Ale tím nechci říct, že bych měla v plánu to vzdát. To ne ne. Když už jsem se do toho pustila a že jsem za to na sebe sakra hrdá, tak mám v plánu vytrvat a budovat si cestičku. Pro mě vzhůru.

,,I když by mělo jít o pomalejší krůčky, je to stále cesta. A ta je někdy i cílem.‘‘

A tak píšu. Došla jsem domů z práce, je 1:00 v noci a já si uvařila konvici čaje, zapálilalia si svíčky a uvelebila se datlit. Díky bohu, že kreativní část mozku celkem ožila a můžeme se pustit do práce.

Jak to všechno začalo

Cítím povinnost začít tím, pěkně se představit. Nechceme být přece nevychovaní a já doufám, že si časem vybudujeme nějaký vztah a vidím jako nutnost, aby jste věděli, s kým vlastně máte tu čest.

Jmenuju se Míša a pocházím z Jižní Moravy, z města asi kolem 25 000 obyvatel. Vždycky se mi tam víceméně líbilo, do svých 25ti let jsem nežila nikde jinde a dnes vidím Moravu jako můj milovaný domov. Domov, tam kam se s neskutečnou radostí vracím a bude tomu tak vždycky.

Věkem začínám být na svou domovinu, Českou republiku hrdá víc a víc a nestydím se za to, odkud pocházím. Ba naopak. Miluji náš humor, jak umíme být společenští, českou kuchyni, přírodu a hlavně lidi, za kterýma se vracím s radostí a láskou.

Vyrůstala jsem ve skvělé rodině po boku mladší sestry a dětství je zahaleno jen hezkými vzpomínkami. Milovala jsem trávit prázdniny společně se setrou a sestřenicí u dědy a babičky na baráku.

Byly to skvělé časy, děda byl školníkem, tudíž jsme řádily v okolí školy pernametně a cítili jsme se hrozně cool. Trávily jsme čas na zahradě s dvěma milovanými vlčáky, hrály jsme si na školu a nebo psaly televizní scénaře.

Fashion style jsem měla vychytaný už v mládí.

,,Doteď si pamatuju, když jsme si tvořily svůj vlastní časopis. Můj se jmenoval Drbík a byla to opravdu pikantnost.‘‘

Ani o kamarády jsem neměla nouzi, ve škole jsem taky až na dosti nenáviděnou matematiku byla bezproblémová a v klidu si životem proplouvala. Jen mě doteď mrzí, že jsem se více něčemu nevěnovala. Nějakému pořádnému koníčku po škole.

Vždycky jsem hrozně ráda četla, to mi vydrželo doteď a touha ke psaní tam taky vždycky byla. Jen škoda, že nebylo více sportu. Měla jsem třeba chuť věnovat se krasobruslení. A ejhle. V mém tak akorát věku začít, zrušili v našem městě zimní stadion a místo něj otevřeli vietnamskou tržnici. Sportu zdar!

Když jsem se rozhodovala, kam na střední vždycky jsem v hlavě měla buď kadeřnici, kosmetičku a nelituju toho, že jsem zvolila druhou variantu a to hotelnictví a turismus.

Jen jsem se mohla více věnovat studiu, ale však víte jak to je, teenager a škola, mhm. Volný čas jsem ráda trávila s přáteli a tehdejším přítelem, jezdívali jsme s rodinou k moři, hlavně do Itálie a to je, kde začala má láska. Netušila jsem, že můj sen se vlastně může vyplnit.

,,A že nikdy není pozdě začít snít znovu a znovu a věnovat se tomu, začít pro své sny i něco dělat.‘‘

Věčný snílek

Sny se plní. Jsem toho jasným důkazem. Ale samozřejmě, nepotěším vás, někdy pro to musíte něco udělat. Aspoň trošku. Řekněme napomoct tomu!

Po úspěšném absolvování maturity jsem si dala ještě rok na jazykovce a to bylo taky fajn. Mám v ruce certifikát a něco nového jsem se každopádně přiučila.

,,Myslím, že stále učení se a vzdělávání, je skvělá práce na sobě samém.“

Já se hrozně těším, co dalšího mi budoucnoust přinese a snažím se být opět optimistická. To je taky hrozně důležitá vlastnost. Vidět věci takzvaně růžově, nekazit si karmu a kvantovat si všechno pěkně na ideálku. Těmhle věcem hodně věřím.

Jak říká můj milovaný Paolo Coelho, když si něco z celého srdce přejeme, celý vesmír se spojí, aby nám naše přání vyplnil.

A pozitivní energie a její vysílání a celé takové motání se v kruhu toho správného naladění na vesmír, Vám může přinést jen samá pozitiva. Můžu potvrdit.

Když jsme jezdívali na naše každoroční rodinné dovolené do Itálie, já to milovala. Jak já se každý rok těšila zpátky do kempu u moře, kde bylo jen sluníčko a dobrá nálada, pokud nám jako jeden rok 7 z 10ti dní nepropršelo, jooo hold v Itálii taky prší, no! Člověk má někdy tendence pamatovat si zvláštní detaily a momenty, že?

Můj děda doteď ráda vzpomíná a háže do placu, jak se mi vlastně splnil sen, že jsem vždycky mluvila o tom, že v Itálii jednou budu žít, že si najdu bohatého Itala a odstěhuju se tam žít!

No v Itálii tedy opravdu žiju, Ital by tu taky byl, ale že byl bohatý? Mhhhm…No tom prostě zapracujeme spolu a že ty ambice oba dva máme. Takže si myslím a nějak tak cítím, že se je ještě na co těšit.

Můj splněný sen

Když jsem po jazykovce delší dobu pracovala v jedné menší hospůdce, kde jsem byla schopná zastat dá se říct všechno, zpráva od mé milované kamarádky, jestli bych neměla zájem jet pracovat na letní sezonu do Itálie, přišla jako totální bomba.

,,Jako že, cože? To vážně? No jasně!‘‘

Nebudu říkat, že nepřišly na mysl nějaké obavy, ale ta touha zkusit něco jiného a v zahraničí, byla silnější. A tehdy jsme na to byli ještě s expřítelem dva.

,,Takže hurá směr Itálie a nová budoucnoust!‘‘

Odjížděla jsem s nulovou znalostí italštiny. Naštěstí jsem měla jakž takž dobrou základnu angličtiny, tak už jen chybělo překonat strach z mluvení a díky tomu se pomalu dostávat i do italského jazyka a světa.

Jeden z day off na moři ♥.

Na začátku to chtělo i trošku učebnic a cvičení, dostat se pod kůži gramatice a slovní zásobě. Ale ta mluvená, pocitová verze, kdy jazyk máte kolem sebe každý den, je součástí vašeho života a vás samotných, vám dá stejně nejvíc.

Opravdu jde na začátku o to, nebát se a otevřít pusu i sebe sama a začít mluvit.Mně to taky nějakou dobu trvalo, vlastně docela dlouho, doporučuju určitě začít dřív. Je fakt lepší říct třeba i hloupost, ale ponaučit se z ní a já osobně si ji pak třeba tím víc i zapamatuju.

Vryje se mi pod mozkovou kůru a je tam! A učím se a chybuju taky pořád. Vždyť lidi často chybují ve svém mateřském jazyce, tak jak by to mohlo být v tom cizím někdy úplně perfektní.

,,Ale baví mě ta cesta.‘‘

Pořád se samovzdělávám, jak v angličtině, kterou miluju a vždycky se v ní budu cítit asi jistější, tak i v italštině. A tím myslím i zábavnou formou. Čtu články, knížky, sleduju italské programy, filmy, snažím se dostat víc do dění společnosti a italského dění.

Vždycky mým italským amici/přátelé, když by rádi, abych je naučila víc angličtině, radím právě začít se sledováním třeba jejich oblíbeného seriálu v anglickém originálním znění. A pro ještě lepší efekt, rovnou s anglickými titulky. A mluvit a mluvit a mluvit!

,,Na začátku Vám může připadat, že nic nerozumíte, ale věřte mi, děj vážně pochytíte a časem se začnete učít více a více slovíček a slovních spojení a díky příběhu si to o moc lépe zapamatujete.‘‘

Jak už jsem zmínila, v Itálii momentálně už nějakým rokem žiji, pracuji, plním si své sny. Mám už dost bohaté zkušenosti z oboru gastronomie, dělám servírku a nasávám informace jako houba.

,,Mou vášní je jídlo! Jak vlastnoručně připravené, miluju nahodit zástěru, nalít si sklenku vína a řádit u plotny, tak se moc nechám i ráda obsloužit a být jednou na druhé straně stolu.‘‘

Ale nebudu lhát, jsem věčný kritik. Rádi s přítelem navštěvujeme nové i pro nás starší oblíbené podniky a milujeme ten proces. S nadšením se zabořit nosem do jídelního lístku a těšit se, co si tak asi dám? Máme rádi jak itaskou, toskánskou kuchyni, tak i sushi, čínskou, nebráníme se ničemu, příteli moc chutná i u nás v ČR. Jsme prostě foodies.

Ty nejlepší italské affettati a crostini ♥/mix nakrájených uzenin, sýrů a křupavé italské chlebíčky!

Vystřídala jsem už pár pracovních míst.Získala spoustu zkušeností, jak pracovních, tak z hlediska znalostí jazyka. Poznala spousty lidí, známých, kamarádů, přátel.

Taky to rozdělujete na kamarády a přátele? Já ano! No a díky práci jsme se seznámili i s nynějším přítelem ♥.

Každopádně bych na sobě ráda pracovala i do budoucna a mé zkušenosti se snažila zúročit i jinak. Ráda bych se stále věnovala gastronomii, jídlu, italštině a více znovu cestování a nově psaní.

A  na základě toho všeho se snažila pomoci i vám a zpříjemnit vám cestu a pobyt ve Středomoří.

A o tom  zase příště. Taky se o mé maličkosti můžete dozvědět více v Mém příběhu

a moc se na vás těším i v našem česko-italském online světě a to na mé fb page či instagramu.  Samozřejmě jste vítáni stát se členy skupiny Italský sen ♥

Mějte se a moc hezky.

Vaše

 

 

 

 

 

 

 

 

Michaela Šticová
Vaše průvodkyně Toskánskem, skvělým italským jídlem a základy italského jazyka. Žijící v Itálii už nějakých pár let a na základě zkušeností ukazující Itálii z její reálné stránky. Pomůžu vám se při vaší příští cestě do Itálie cítit méně cizinci a užít si váš pobyt v této krásné zemi na maximum. Na začátek se o můžeš o mně i o celém Italském snu dozvědět více z mého příběhu. Můj příběh si můžete přečíst zde A nebo si můžeš stáhnout i mého bezplatného průvodce skvělým italským jídlem s BONUSOVÝM SLOVNÍČKEM základních italských pojmů Nezapomeň se stát členem mé skupiny a sdílet s námi tvé italské sny a zážitky.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.